Amarylis

28. march 2013 at 19:19 | Sensei |  Oneshoty

Fandom: Super Junior
Paring: Yesung/Ryewook
Autor: Sensei
Gener: romance, drama, AU
Warning: žádná psychická újma nehrozí
Poznámka:
Pokus o melancholickou jednorázovku...Inspirovala mě písnička od Shinedown Amaryllis...
Jo a omlouvám se, jestli tam budou nějaký překlepy. Moc jsem to po sobě nečetla.




"Řekni, nepřipomínám ti někoho?" zeptal se ho se zájmem.
"Hmm… ani ne." zabručel a pohladil ho po vlasech. "Proč se ptáš?"
"Jen tak." zavrtí hlavou a znovu se přitulil k hrudi svého přítele. Ten ho jen s úsměvem obejme a přetáhne přes něj deku. Mladík zavře oči a nechá se konejšit sladkou vůní a teplem jeho těla.
Nepamatuje si ho. Má být pro to smutný. Nebo být šťastný, že jsou spolu. Tady a teď. Pravda, už je to doba, kdy ho viděl prvně. Když se přišel schovat před deštěm do obchodu, kde pracoval. Kolik mu tenkrát bylo? Šestnáct, sedmnáct? Každopádně byli oba na střední. Do té doby, než se spolu seznámili, vlastně ani netušil, že chodí na stejnou školu. Jak by taky mohl, vždyť byl o dva roky mladší než on. Vzpomněl si, bylo mu šestnáct. Bylo to pár týdnu před začátkem letních prázdnin, když si našel brigádu v tom malém zapadlém květinářství. Moc lidí tam nechodilo, ale on miloval vůni květin. Navíc to nebylo moc daleko od jeho domu. A taky potřeboval peníze.
Na den, kdy se s ním setkal, nikdy nezapomene. Ani na těch pár dnů, co za ním chodil do krámku. Škoda, že on zapomněl. Pro něj to asi nebylo tak osudové setkání jako pro něj. Pravděpodobně jen v něm se probudil ten vzácný čistý cit. On ho asi bral jen jako nového kamaráda. No, co. Alespoň mu mohl být na blízku. Poslouchat ho, cítit omamnou vůni jeho tmavých vlasů, pozorovat jeho dokonalý úsměv a jeho čokoládové oči. V tu dobu by ho ani nenapadlo, že za několik dlouhých let spolu budou žít pod jednou střechou, jako párek hrdliček. Ale tenkrát, to byl jen on, kdo se zamiloval a to na první pohled.
***
Stále si pamatuje, jak přiběhl do obchodu. Jeho tmavé vlasy byly celé mokré od deště, který se před několika minutami přihnal. I jeho školní uniforma byla celá promáčená. Ten den zrovna začal přesazovat svoje nejoblíbenější květiny, a tak tomu chlapci ze začátku moc velkou pozornost nevěnoval. Ale čím déle stál ve stejné místnosti jako on, tím víc si ho musel všímat. Skláněl se sice nad květináčem s hlínou, ale po očku ho pozoroval. Nedalo mu to. Musel ho oslovit.
"Ahoj. Není ti zima?" zeptal se nesměle.
"Eh…" ten kluk asi netušil, že je v obchodu ještě někdo. "Ahoj." odpověděl, když ho konečně zahlédnul mezi spoustou zeleně.
"Není to nejhorší." usmál se.
"Nedal by sis čaj?" zeptal se trochu nervózně.
"Rád." znovu se usmál. Mladík jen kývnul, odběhl do malé kuchyňky, aby za chvíli přinesl hrníček s horkým nápojem.
"Tady…" podal mu ho spolu s bílým ručníkem. "Měl by ses osušit, abys nenachladl."
"Oh… dík. Mimochodem já jsem Yesung." představil se.
"Ryewook." pousmál se a začal se raději zase věnovat přesazování.
"Co to je za kytku?" zeptal se ho Sung a se zájmem si prohlížel, jak mladík přendává rostlinu s rudě žíhanými trychtýřovitými květy z malého květináčku do většího.
"Amarylis." odpoví. "Je nádherná, že jo… A voní tak nějak sladce."
***
To bylo jejich první setkání. Jejich první rozhovor, jejich první společný smích. Jak je možné, že on je jediný, kdo si na to pamatuje. Nevrle se pod dekou zavrtěl. Nechtěl na to myslet, ale musel. Musel si přehrávat v hlavě, ty dny, co s ním strávil ještě jako středoškolák. Zase se zavrtěl.
"Děje se něco Wookie?" zeptal se ho starostlivě tmavovlasý muž.
"Sengie… " zašeptal.
"Copak…"
"Vážně… ti nikoho nepřipomínám?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Ale Wookie… " usmál se a políbil ho konejšivě do vlasů.
"Vážně nikoho?" zopakoval svou otázku.
"Já… nevím…Měl bys?"
"Slib, že o tom budeš přemýšlet…" zašeptal zklamaně. Tmavovlasý muž si neslyšně povzdechl.
"Dobře, slibuju… spokojený…" usmál se a pevně objal jeho křehké tělo. Mladík jen spokojeně zamručel a pokusil se usnout. Jenže nedokázal udržet hlavu, bez těch starých vzpomínek.
***
Yesung za ním do obchodu chodil docela často, spřátelili se. Bylo mu s ním dobře, i když věděl, že láska je to jen z jeho strany. Pamatoval si, jak se na něj vždycky zasmál skrz prosklené dveře a pak mu zamával. Ale jednou, jednou jedinkrát byla jeho tvář zamračená a smutná,
"Ahoj." usmál se na svého kamaráda, který právě vešel do obchodu.
"Ahoj…" zabručel.
"Děje se něco Sungie?" zeptal se a podezřele ho zkoumal pohledem. Dnes se nesmál. Vypadal zamyšleně, naštvaně a smutně zároveň.
"Nic, co by…" odsekl. "Nechceš s něčím pomoct?" dodal. Ryewook si ho ještě chvíli měřil pohledem, ale nakonec se nechal svoje myšlenky být a mile se usmál.
"Jasně. Pomůžeš mi přenýst tuhle palmu?" ukázal prstem na objemný květináč s vysokou palmou. "Sám bych to nezvládl." dodal ještě. Tmavovlasý kluk se pousmál. Bylo mu jasné, že s tímhle by Wookovo křehké tělo nikdy samo nepohnulo.
"Tak dem na to." zavelel a vykročil k palmě. Mladík jen přikývl. Společně pak uchopily květináč, zvedli ho a poponesly o několik metrů dál. Když jej pokládali zpět na zem, jejich ruce se o sebe lehce otřely. Ryewook netušil, jestli si toho jeho kamarád všiml, ale on si toho byl vědom až moc dobře. Jeho srdce v ten moment vynechalo několik úderů. Ten pocit, kdy se jejich kůže dotkly, byl pro něj jako zázrak.
"Wookie… Musím ti něco říct." promluvil do nastalého ticha tmavovlásek, čímž vytrhl svého kamaráda z myšlenek.
"Hmmm…"
"Já… Jsem rád, že sme se poznali." začal svou řeč.
"Já taky."
"Dobře se mi s tebou povídá a tak." pokračoval.
"Mě s tebou taky." odpověděl nejistě.
"Dneska jsem tu naposled…" tu větu skoro zašeptal.
"Na… Naposled?" nechápal.
"Já se přišel rozloučit."
"R… R… Rozloučit?" zopakoval nevěřícně.
"Zítra se stěhuju. A chtěl jsem ti říct sbohem osobně." podíval se mu zpříma do očí. "Rád jsem tě poznal Ryewooku." snažil se, aby mu neselhal hlas.
"Já tebe taky." zašeptal mladík a měl co dělat, aby potlačil slzy deroucí se do jeho očí.
"Snad se zase někdy potkáme." vyhrkl. Otočil se a opustil malé květinářství i chlapce, který už déle nedokázal zadržet pláč. Jeho tělo se celé otřásalo pod náporem vzlyků, a jeho nohy mu začali vypovídat službu. Svezl se na zem a zády se prudce opřel o jednu z polic, na níž stálo vyrovnaných několik druhů květin. V ten moment se vedle něj na zem přistál květináč. Hnědá keramika, z níž byl vyroben, se rozletěla na kousky a rudě žíhaná Amarylis, kterou spolu přesadili první den, co se potkali, se nehybně povalovala v rozsypané zemině.
***
Konečně se mu podařilo usnout. I když sen, který se mu zdál, nebyl nijak příjemný. Ležel v objetí své první a poslední lásky svého života. I když ta na jejich společnou minulost nejspíš úplně zapomněla.
"Já vím…" zašeptal do jeho klidného oddychování. "Pamatuju si to…" zašeptal znovu. "Protože voníš tak sladce." zadíval se na uvolněnou tvář své lásky. Jemně ho pohladil po tváři a usmál se.
"Jako ta Amarylis…" zašeptal mu do vlasů a zavřel oči.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Kari55 Kari55 | Web | 1. april 2013 at 10:30 | React

OH YEAH!!! *našla další blog s povídkami*
Woow~!! to bylo krásné~!! :33 miluji YeWook!! ^○^
hpf.. Sung se s ním tak chladně rozloučil.. TT^TT ale pak si vzpomněl.. :3 to má jen štěstí.. :D ^.^

2 Aiko Aiko | 4. may 2013 at 12:55 | React

Tak to bylo nádherné.. *.* Je mi trochu líto, že se Sungie s Wookiem rozloučil tak stroze, ale nejspíš to udělal aby se oba tolik netrápili.. :'))
Ale jsem moc ráda, že si vzpomněl :D ^^

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement